Naše Řecké dobrodružství :) (2022)

Naše Řecké dobrodružství začalo přesně v polovině Května 2022. Abych vám pravdu řekla, tak tuhle dvoutýdenní dovolenou jsem chtěla zrealizovat spíš někdy v únoru či březnu. Na přelomu zimního a jarního období mám vždy své krizové období, kdy prostě potřebuji nutně vypadnout a zimu už vůbec nedávám. Květen naopak v České republice miluji. Je to můj měsíc narozenin, skvělé energie, kdy příroda ožívá a vše rozkvétá a já mám konečně po dlouhé depresivní zimě tvořivou energii. Nicméně situace tomu chtěla jinak a vzhledem ke všem okolnostem jsme se vydali v Květnu a rozhodně nelituji. 14. května jsme v nočních hodinách vyrazili do Vídně autem odkud nám následující den v brzkých ranních hodinách odlétalo letadlo. Musím říct, že z Vídně létám ráda, ale nikdy předtím jsem se nedopravovala osobním dopravním prostředkem. Vždy jsem používala služby Flixbusu a asi pro příště u toho zůstanu. Den před odletem jsem si chtěla rezervovat parkoviště u letiště, ale samozřejmě bylo vše obsazené a nebo šíleně předražené. Nakonec vyhrálo parkoviště Arion airporthotel, které bylo zhruba 20 min. od letiště s možností shuttle busu. Místenka na 2 týdny stála 3000 Kč, což se dá považovat k ostatním cenám parkovného jako výhra. Letenku jsem rezervovala už v březnu za krásných 6000 Kč pro 4 osoby. Příště bych to ale viděla tak, že vzhledem k tomu, kolik stojí parkoviště ve Vídni si radši připlatím pár stovek navíc za letenku z Polska, které máme za rohem, nebo zůstanu věrná Flixbusu.
Odbavení na letišti a kontroly byly poměrně hektické. U jedné odbavovací přepážky společnosti Ryanair stála fronta až ven pro všechny lety s Ryanairem. Umíte si představit ten zmatek, když někomu letí letadlo o hodinu dřív a jiným o 2 hodiny později. Pak to vypadalo tak, že pracovnice přepážky vyvolávala cestující, kterým letadlo už letí za pár minut a stále nemají odbavený kufr. To samé se stalo i nám. Po odbavení kufru jsme měli pouhých 15 min doběhnout ke Gatu, který se měl za chvíli zavírat. O to větší překvapení nastalo, když nám při kontrole pracovník kontroly řekl, že nás nepustí, dokud nebudeme mít roušku. Sakra…rouška zůstala v Kufru 🙁 Po 5 minutovém přemlouvání jsem ho přesvědčila, že hned jak nás zkontroluje, tak půjdeme do nejbližšího obchůdku si koupit roušky. Klaplo to… Hned co nás pustil, tak po mě začal řvát přes celou halu další pracovník kontroly s tím co to má znamenat, že nemáme roušku. Mezitím vyběhla pracovnice asijského původu z obchůdku a podávala nám roušky, které jsme vzápětí koupili za necelých 300 Kč. Nejspíš vycítila naši nervozitu a pochopila závažnost situace, že nám za pár minut letí letadlo. Díky Bohu za tyhle lidi 🙂
Uřícení jsme doběhly ke Gatu a šup rovnou do autobusu, který zavíral dveře a mířil k letadlu. Uff stihli jsme to. Tohle byl opravdu nejvíc hektický moment, který jsem na letišti vůbec kdy zažila.
Letííme! Na tenhle moment jsem se těšila po době Covidové nejvíc. Přílet do Atén proběhl naprosto v pořádku. Za cca půl hodiny přijel shuttle bus, který nás vezl do půjčovny aut Alma car, které jsem si objednala. Původně jsme měli objednané jiné auto, ale nakonec nám to nevadilo, protože nám dali ještě lepší. Nasedli jsme do našeho bílého šípa a směřovali jsme směr Atény. Atény mě naprosto překvapily. Čekala jsem tuctové evropské město, ale opak byl pravdou. Rušné a úzké uličky, horko, auta i motorky na sobě namačkané na každém rohu, skvělé jídlo, pohodička a řecká jižanská atmosféra. Ubytování Circle Inn jsme měli kapku na horším místě hned vedle vlakového nádraží, ale čisté a na 2 noci úplně stačilo. Musím říct, že kamkoliv jsme přijeli na ubytování, všude bylo plné vybavení jak v kuchyni, tak i v koupelně včetně fénu. Takové extra služby jsou spíš v lepších úrovních ubytování po celém světe, takže v tomhle má za mě Řecko velké plus. Odpoledne po ubytování jsme zamířili na první pláž. Dani byl z moře nadšený až mě to překvapilo. Kolikrát mu vadí do očí obyčejná bazénová voda, ale u mořské vody neprotestoval (asi ten ostrovní balijský gen 😀 ). Po plážovém povalování jsme se umyli, oblékli a vyšli jsme do ulic. Po cestě jsme našli tradiční řeckou restauraci Santorini. Místní lidé neuměli anglicky a menu bylo v řečtině. Nakonec jsme neměli těžký výběr, protože na výběr byli jen 4 jídla. Ačkoliv jsme nevěděli co si objednáváme, dali jsme si všechny 4 a každé z nich bylo výborné. Jo…řecká kuchyně, to by šlo :). Následující den jsme vyrazili na významné místo a symbol Atén. Po příjezdu k Acropoli chtěli za parkovné 20 euro na celý den. Hned co jsme vylezli mírný kopeček přes park na vrchol, čekala nás obrovská fronta zahraničních zájezdů, kteří čekali na vstupenku. Naštěstí jsme se provlékli přes frontu rychleji, jelikož průvodci zájezdů počítali své klienty a několik skupinek se stáhlo do hloučku. Po vyčkání na vstupenky jsem už byla lehce spálená. Slunce bylo žhavé a ten den bylo skoro 36 stupňů. Při vstupu do Propylejí po schodech se nám ukázal v celé své kráse Parthenon (Aténin chrám) a po levé straně druhý největší chrám Erechtheion. Oba chrámy měli svou velkolepou atmosféru. Z Acropole byl nádherný výhled na celé Atény z každé strany. V další části při cestě dolů pod Parthenonem se nachází nádherné a zachovalé divadlo Odeon Heroda Attika, Asklépiovy svatyně, divadlo Dionýse a další. V severozápadní části poté Agora a mnoha dalších muzeí. Komplex je tak velký, že k tomu budete potřebovat celý den, ale rozhodně to stojí za to. Po náročném dni, kdy jsem vypadala opět jako humr vytažený z hrnce a ladila jsem ke svým červeným šatům i vlasům jsme zašli na jídlo naproti našemu ubytování. V Řecku není jídlo levné, ale za to ho máte opravdu spousty, takže kolikrát nám jen stačilo objednat 2 jídla a najedli jsme se z něho čtyři. Třetí den našeho řeckého dobrodružství jsme se rozloučily s Aténami a směřovali jsme směr na sever do Delf. Delfy jsem potřebovala navštívit, jelikož je to naprosto mystické místo s neuvěřitelnou historií, kde stálo několik věštíren. Komplex se rozkládá v prudkém kopci, kde vedou uličky a tady už jsme měli okolo 39 stupňu. Horko bylo pořádné už i pro mě, ale rozhodně tohle místo stojí za návštěvu. Po náročné cestě z Atén, která trvala cca 2 a půl hodiny a po Delfských památkách na kterých jsme byli zhruba 4 hodiny, jsme se vydali na ubytování do hotelu Hercules. Hotel byl skromnější, ale celé městečko mělo kouzelnou atmosféru na vrcholu s krásnými výhledy a řeckou atmosférou. K večeru jsme se šli vykoupat k nedaleké pláži a hurá na večeři. Čtvrtý den následoval do chrámů Meteora. Cesta trvala zhruba 4 hodiny, ale tyhle chrámy na obrovských skalách bylo místo, které jsem v Řecku vždy chtěla navštívit nejvíc. Kalambaka, neboli město, které leží pod skalami nás přivítala s více jak 40 stupňovými teplotami a byli jsme rádi, že se můžeme schovat do restaurace na jídlo.  Kalambaka byla dost turistická s plno obchůdky a restauracemi. Naštěstí turisté byli většinou jen v Kalambace a né v Meteoře, kde se nenachází chrámy. Jen co jsme se vydali autem nahoru po prudkých a klikatých cestách, tak se před námi ukázaly v celé své kráse nádherné chrámy a každý byl uplně jiný. První chrám Saint Nicholas byl menší chrám ve spodní části Meteory. Uvnitř chrámu bylo vše skromější. Další chrám Rousanos Saint Barbara jsme neviděli, protože v ten den už bylo pozdě a chrám byl navíc ve středu zavřený. Rozhodli jsme se tedy najít naše ubytování Pavilion, které bylo pod obrovskými skalami. Ubytování jsme nejprve nemohli najít, ale paní majitelka byla velice milá a nasměrovala nás na správné místo. Její apartmán byl útulný s venkovní terasou, kterou jsem hned musela využít k práci. Další den jsme se znovu vydali na chrámy a čím výš jsme jeli, tím byli chrámy lepší, bohatší a větší. Navštívili jsme ještě další tři Varlaan, Great Meteoron a už jednou zmiňovaný Rousanos.  Interiéry chrámů obohacovaly prvky pravoslavné církve s vůní kadidel a svíček s pravoslavnou hudbou. Místo mělo opravdu velkou sílu a jak bych já řekla…. Dotkneš se tu Boha :). Ráno jsme se vydali na další místo na ostrov Lefkáda. Tohle místo jsme pojali vyloženě odpočinkové.  Čekala nás opět štreka, kdy cesta trvala do pěti hodin. Na Lefkádě jsme měli ubytování ve ville Theodora. Villa byla luxusní dovolenkové místo s bazénem a krásným apartmánem a přes cestu hned pláž. Na pláži byl beach bar s jídlem, pitím, bazénem a odpočinkovou zónou s možností si půjčit paddleboardy nebo windboardy. Na pláži nebyli žádné lehátka, takže možnost se někde schovat před sluncem byla minimální. Moře čisté, průzračné a bez vln. Ideální odpočinek :). Celý den jsme se koupali, opalovali, pivo a drinky tekly proudem a jedli. Jo…day off jsem vážně potřebovala. V tenhle moment jsem zjistila, že jsem opravdu na pláži šťastná a to i bez drinků. Prostě jsem ten jižanskej typ 😀 Další den na Lefkádě jsme jeli navštívit jinou pláž a jiné místo. Moře bylo opět průzračné s modrou vodou jak z katalogů z cestovních kanceláří. Sem jet na odpočinkovou dovolenou vážně doporučuji. Po dvou dnech válení se na Lefkádě jsme vyrazili znovu poznávat a to na Peloponéský poloostrov. První zastávka byl v přístavním městě Pátra. Pátra není vůbec pěkné město, takže bylo dobře, že jsme tohle místo měli jen na přespání na jeden den. Navštívili jsme největší dominantu města a to je pevnost Pátra ze které je výhled na město a neplatí se žádné vstupné. K večeru jsme navštívili místní rybárnu, kde byla hromada návštěvníků. Pan číšník byl docela nepříjemný, ale já se nenechala a měla stále pozitivní a veselou náladu. Postupem času se k nám číšník choval čím dal vlídněji a po jídle, když zjistil že jsme češi nám přinesl tatranský čaj na účet podniku. Je vtipný, že po návratu z dovolené měl Dani nakreslit ve škole obrázek z dovolené a nakreslil maminku s tatranským čajem 😀 , ale to jen taková vsuvka 🙂 Po dvou panácích tatranského čaje jsem byla lehce v náladě a zakončili jsme den krásným výhledem na západ slunce. Ráno jsme se vydali na místo, které jsme měli v plánu na Peloponeském poloostrově jako první… do Olympie. Archeologické naleziště, kde se nacházel chrám Boha Dia a kde se píše historie prvních olympijských her byl zas další velký zážitek. Největší překvapení byl první Olympijský stadion, který byl zhruba tak velký jak školní hřiště. Komplex byl rozsáhlý s mnoha památkami a muzeí. V Olympii byl úplně minimální počet turistů, tak jsme měli tohle místo skoro jen pro sebe. Je zajímavý, jak spousty lidí navštěvuje především Atény, přitom je v Řecku tolik míst, které stojí za návštěvu a tím je i rozhodně Olympie. Další den po Olympii nás čekala dlouhá cesta do Epidauru. Epidaurus je úplně na druhé straně v jihovýchodní části poloostrova. Cestou jsme projížděli krásnými místy s panenskou přírodou a úžasnými horami a jednou ze zastávek po cestě byly i proslulé Mykény. V Mykénách jsme opět navštívili památky a pak jsme pokračovali dál. Po příjezdu do Epidauru jsme opět hledali ubytování. Na bookingu ubytovatele byla psaná úplně jiná adresa, než byla ve skutečnosti, ale nakonec jsem se s panem majitelem domluvila a poslal mi lokaci místa kam máme přijet. Jsme tu…nádherný prostorný apartmán s nádhernou terasou a výhledem na moře. Apartmán jsme měli mít původně u moře. Vzdušnou čarou to nicméně u moře bylo, ale apartmány se nacházeli v prudkém kopci několik kilometrů klikatou cestou, takže štěstí, že jsme měli auto a mohli si dojet k moři autem. Výhled byl opravdu noblesní a bazén hned za rohem a skoro jen pro nás. Jo..tady se nám líbí. Hned jak jsme se ubytovali, tak jsme směřovali k bazénu. Rozhodli jsme se, že i další den budeme odpočívat u bazénu a u moře a uděláme si na tomhle krásným místě pohodu. U pláže byla restaurace s výborným jídlem a poprvé místo Musaky, meat balls a špaget jsme tu měli mořské plody a ryby. Já jakožto milovnice krevet jsem si opravdu pochutnala. Řecko mě opravdu hodně překvapovalo jak ve zlém tak v dobrém slova smyslu. Očekávala jsem, že budu jíst mořské plody na každém rohu a opak byl pravdou. Po dalších dvou dnech válení se u bazénu a u moře jsme vyrazili nedaleko na proslulé divadlo Epidaurus a další archeologické naleziště. Řecko má opravdu bohatou historii a i dva týdny v Řecku bylo málo a zdaleka jsme ho neprojeli úplně celé. Další den byl můj den D. Den mých narozenin. Co víc si přát? Už pár let zpět jsme si přála, že chci slavit mé narozeniny v zahraničí u moře a letos se mi to splnilo. Ráno si Dani přivstal a šel na zahradu hledat kytičku, aby mi ji dal k narozeninám, ale zrovna na zahradě byli jen okrasné keře, takže přišel zpět na apartmán s nepořízenou. Místo toho mi ale udělal úplně sám snídani a přinesl mi koktejl a řekl mi, že se dneska o nic starat nemusím, protože mám narozeniny. V ten moment dívajíc se s terasy na moře mě pohltil pocit vděčnosti za vše co mám. DĚKUJI :). V odpoledních hodinách naše cesta pokračovala dál směr letiště. Ubytování na poslední noc jsem našla u místního staříka za pár korun, který poskytoval nocleh ve svém rodinném domě v horním patře. Pán byl velice milý a upovídaný a poradil nám jaká je nejlepší pláž v okolí. Náš poslední den jsme ještě strávili na poslední pláži a pak tradááááá na letiště. Co bych tak shrnula na celém Řecku? Určitě největší překvapení bylo drahé jídlo. V restauracích jsme nešli pod cenu 1100 Kč, ale za to bylo vše výborné s velkými porcemi. Cena běžných potravin v supermarketu byla jak u nás. Ubytování bylo v poměru s jinými jižními evropskými destinacemi za velmi výhodnou cenu a vždy čisté a s úplným vybavením. V průběhu našeho dobrodružství jsme zaplatili nespočetkrát 1-3 eura za mýtné po celém našem okruhu. Pokud se rozhodnete cestovat autem, tak mýtné vás čeká každých pár km. I přesto, že Řecko má své plusy i mínusy, tak převažovalo to dobré. Moc jsme si to všichni užily a rozhodně doporučuji Řecko navštívit těm, kteří milují přírodu, kulturu, historii a dobré jídlo.

Tak zase přístě u dalšího dobrodružství.

S láskou
Janča 🙂